Yesterday is a history, Tomorrow is a mystery, Today is a gift.

Kei-san říká, že...

30. května 2008 v 16:28 | Keira Fey |  # Just kidding
Budu hodná holka, nebudu se hlásit k anarchismu *ve škole k tomu má poslední dobou velmi blízko*, nebudu kouřit, pít *jen o prádninách* a rozhodně si už nebudu nikdy hrát na hrdinu...

Jinak bych také mohla dopadnout tak, že bych čuchala k fialkám zespoda. Tak nějak mi to mámi vysvětlila, když bylo půl dvanácté večer, pár dní po Vánocích. Já debil se s ní pohádala *uvědomuje si, že bylo zrovna po svátcích rodinné pohody... a ona se musí štěknout s maminkou!!!*. A na protest jsem šla pozdě večer ven se psem. Klendra jako trám, klepala jsem se jako v zimnici, ale nic by mě nedokázalo přinutit jít domů. Chtěla jsem, aby si mámi také uvědomila, že jsem na ni naštvaná. A také jsem podvědomě chtěla, aby se o mě strachovala, kde jsem.
No a aby ten večer mohl být ještě dokonalejší, na vlastní oči jsem viděla, jak nějaký týpek vyráží dveře na venadře jednoho bytu a leze do zhasnutýho obýváku. Co jiného, než po štědrých svátcích bílit byt...
Tak za tu nějakou půlhodinu, co jsem prožívala v duchu malý nervový šok, jsem se naučila dvě věci.
Za 1# - nespoléhej se vždycky na policajty. Přijedou pozdě a ty jsi mezitím tak na nervy, že se klidně kolem toho vykrádanýho bytu (+zloděj přiložený uvnitř) tvrdohlavě potloukáš dál a čekáš, kdy konečně naklušou ho zabácnout. A když nic, jdeš za zmrdem zlodějem sám...
Za 2# - zmrd zloděj je velkej chlap a ty můžeš být jen CENZURA-letá holka, která se navíc klepe, jako kdyby jí stříkli moc velkou dávku adrenalinu do žil.
Za 3# - i když za ním poběžíš, zmrd zloděj je bohužel chlap s předsevzetím: Nikdy se nenechám chytit. Takže ti jasně zdrhne, i kdybys běžela jako závodní kobyla...
Ty tři body by měly stačit ^_^ Možná jste pochopili, že pan Bílič, zloděj plné krosny krámů a notebooku mi zdrhnul a policajti (kurva) přijeli pozdě. Objíždění okolí pak nemusím popisovat, to už bylo o ničem. Chlápek se nenašel. A když si představím, že si nesl ten noťas... @_@ *asi vám došlo, proč za ním běžela*
I když se na první pohled zdá, že tento zážitek neskýtal absolutně žádné nebezpečí, byla jsem obeznámena tím, že mě ten chlap mohl zmrzačit namístě. Moje máminka také zapomněla na naši hádku a seřvala mě za to, že jsem pako a klidně za tím chlapem běžela. Mohl se ve vteřině rozhodnout jinak... A místo úprku by se otočil a hleděl mi rychle rozbýt ksicht, protože jsem viděla do toho jeho. Policajti (kteří POTOM přijeli) byli ale moc rádi za popis :) Aspoň, že někomu jsem udělala radost toho prosincového večera.
Kolem toho vykradeného bytu chodím skoro každý týden se psem a sem tam zahlédnu lidi, co tam bydlí. Vypadají fajn. Dost mě mrzí, že jsem jim nemohla zachránit jejich věci. Ale to už je na policejním orgánu, aby si to vyřešili. Já si zatím můžu připadat jako hrdina, který vlastně nijak nepomohl...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama