Yesterday is a history, Tomorrow is a mystery, Today is a gift.

# Room 26

TrushTeenage

28. ledna 2010 v 15:47 | Keira Fey
Nemohla jsem si odpustit.
Předem se omlouvám mámě. Promiň, to jsem už prostě musela sepsat x) Aspoň to beru s humorem.
A dodávám: Je to pravda. Pravdivé drama, pravdiví aktéři, pravdivý život...
Enjoy my fejeton :)

AkiCon 2009

9. listopadu 2009 v 14:27 | Keira Fey
Letošek mi do cesty postavil už třetí con. A Akicon 09 naprosto předčil všechna má očekávání ^^

Welcome back...

30. srpna 2009 v 18:57 | Keira-san
A tak jsou ty prázdniny zase v tahu.
Už to počítám od tohoto okamžiku.
Jelikož jsem hotová z dlouhé cesty z Moravy do Prahy autem, přežraná a psychicky vycucaná.
Tak, hodnocení mého promařeného času!

Zkusím nejdřív popsat vše, co Keira podnikla za tyto dva letní měsíce :)

Lokie xD What I´ve got ^^

18. června 2009 v 17:34 | Keira-san


Rok se sešel s rokem, podali si ruce a šli zas dál. Mě minulo další jubileun :) 17 je mým novým číslem a můžu si zas připadat hůř, jako stará baba :/ Ale abych z toho narůstajícího věku neměla mindráky, hodně, hudge of people, mi k těm narozeninám popřálo




Taška One Piece, z které jsem úplně paf ^^, mám z mangashopu od maminky ;) Hrneček opět z Mangashopu, od velmi milé slečny :3 a čelenku s přeškrtnutým znakem Konohy, od milovaného Upíra ^^ xD Opička byla od Riky-chan ;) a poslední, ten asi největší artefakt, který mi totálně vyrazil dech, komix Watchmen. Dostala jsem ho od spolužáků T_T Neměla jsem daleko k slzení. Takhle mě překvapil jen málokdo...

celkověhodnotím: tyto narozeniny, jedny z nejlepších ^^

Co bylo tenhle (i minulý) týden...

11. června 2009 v 15:36 | Keira-san
Musím říct, že tenhle a minulej týden byly vážně vypečený.

Seznámila jsem se opět s kvantem lidí, u některých jsem si zopakovala jejich jména a už si je konečně pamatuju, jiné jsem zas viděla po x-dnech (měsících).

Provozovala jsem skupinovou zábavu na zajímavých místech /parta otaku + gril + Trill... co s toho vyjde? = grilování v metru a uprostřed Anděla xD/

Na mé tělo si další dva otaku kreslili piškvorky. Vyhrálo silné pohlaví, něžné nevnímalo hru *byl to otaku nováček, tedy kámoška Upír, která byla ze hry Bodypiškvorky vysmátá, ale nedávala pozor*. Naštěstí jsem ty propisky ze zad odstranila :D I autogramy obou hráčů.

Stávka DJejů xP

25. května 2009 v 20:26 | Keira-san
Tak, moje stávka na webu vydržela....
Přibližně....
....
Jeden den X___x

Bojím se Aife!!!!!!!

True war become....

23. května 2009 v 19:27 | Keira-san
Chovám se jako sadista a zároveň masochista. Udělala jsem Velkou věc. U mě si to zaslouží Velké Vé. Ach ty véčka...
Pozastavila jsem svůj web. Začíná válka, její forma je forma vydírání. Jsem zvědavá, jestli to zas jak minule projedu na celé čáře...

Milujeme = X-Men: Oirgins: Wolverine

4. května 2009 v 19:52 | Keira-san

Žádnému fanouškovi by tenhle film neměl ujít.
Už vidím sebe v budoucnosti. Budu si hledat soundtrack, shánět originální DVD. Originální. Jinak bychom Wolverina nebrala.

Good enough

18. února 2009 v 14:28 | Keira-san
Řeknu vám, ta naše škola je hotový ústav. Nebo že by to šílenství bylo jen v mé třídě? :D Nevím, ale je to zaujmavé :P

Moje poměry se jinak od základky nezměnili. Znovu jsem ve třídě plné sprostých, blbých, otravných a ignorantských spratků - slova profesorů. Jaja, nějak se to za mnou táhne, jako prokletí :) To třeba partaj mé ségry (babinec + čtyři kluci) jsou prý jak beránci, většinou.

Pár nevýhod z toho plyne. Ale musím říct, že se poslední dobou dost bavím :D

My eyes on fire

2. února 2009 v 19:38 | Keira-san
Svět je svině. Ne, že bych poslední dobou netvrdila něco jiného, ale není to žádný fals. Jakmile si už člověk myslí, že si našel rovné místo pro klidný výdech, znovu se s ním zatřese země. Je to tu plné činných sopek (kdybyste nevěděli, zrovna na tv Prima odvysílali Asamu :) japonskou sopku, která jen lehce zapářila - taky vrhla pár šutrů... ale to jne mimo mísu)...

V práci, kde jsem poslední dva měsíce dřela v každý volný den, abych si něco vydělala, mi vyhrožují, že jestli si nedám na měsíc ještě víc směn, vyhodí mě. Ve škole se schyluje k bouři mezi biologikářkou a mou třídou (fakaníííííííí). Přijede babička... Škoda, že není Apokalipsa...

Ale nejlepší na tom je, že to všechno zase jako vždycky přežiju :)

Je to přirozený.

Člověk je tím nejzvláštnějším stvořením na Zemi. Nemáme oproti ostatním živočichům žádnou přirozenou ochranu. To jen náš mozek nás nenechal vyhynout. Tak na své nervy teď budu spoléhat, že mě ochrání před vším zlým ^^

Ošklivé přecenění...

23. ledna 2009 v 20:59 | Keira-san

Co jsem proboha dělala předchozí půlrok? Řeknete mi to někdo? Bohužel asi ne, nevidíte mi do hlavy, nejste Edward Cullen a taky žádný Sandman, co vládne říši snů. No, pár nových znalostí jsem pochytila, ale bohužel, z jinačího soudku, než bych zrovna aktuálně potřebovala...

xO Opilcovo ráno

1. ledna 2009 v 13:27 | Keira-san
Snad nejhorší věc na světě je ráno s paní Kocovinou.

Zrcadlo zrcadlo...

16. prosince 2008 v 13:53 | Keira-san

Tak amígos. Tohle je můj nový sestřih. Popravdě, jsem z něj nadšená. Už dlouho jsem se tak ráda nedívala do zrcadla. Ty fotky nejsou nic moc, ale náš foťák je na dvě věci. A vybily se mi baterky. A jako bonus, že jsem se fotila sama, můžete vidět i můj jazyk ;P

Yoshoy Yoshoy! T_T

21. listopadu 2008 v 10:05 | Keira-san

Jsem okouzlená Jamesem Bondem. Ten chlapík, co ho hraje, je naprosto k sežrání. Úžasnej. Vypadá to na novou závislost ^^ Tedy, vypadalo...

Bohužel, myšlení na něj mě hned opustilo, co jsem se dozvěděla, že Kakashi je už na cestě za světlem. Setkal se s taťkou, my viděli jak vypadá (což je... no jo, průměr, ale Kakashi je stejně nej!) a Kakashi se nijak asi nechce hrnout zpět mezi živé. Mám chuť toho mangaku asi zabít...

x(

8. listopadu 2008 v 14:13 | Keira-san
Je mi do breku. Kakashi-sempai snad fakt umře!!!

Inner Keira!!!!!

18. října 2008 v 20:19 | Keira-san
Poslední dobou mám jako člověk i vlkodlak šílené deprese.
Povedlo se mi jich před pár dny zbavit, to byste nevěřili, jak dokáže půlhodinový rozhovor s máminkou pomoct. Normálně mi to jen zvedá srdeční frekvenci a bolí mě spánky. Ostatně, hlava v poslední době bolívala nejvíc...

Like chocolate, bear und Schwester...

17. září 2008 v 19:49 | Keira-san
Dnešek asi celkem ušel...
Za 1# - ve škole jsem nijak netrpěla hlady.
Za 2# - sem si doma našla krabici čokoládových kočičích jazýčků. Jsou skvělý ^^
Za 3# - konečně jsem zjistila, že můžu opět volat. Nedávno jsem vyčerpala svůj Flexi strop a dnes už mám opě obnovené služby...
A za 4# - .... Přes ty předchozí tři body = Když se nad tím zamyslím, tak celý ten den skončil NA HOVNO, S BLBOU NÁLADOU A DEPRESÍ JAK SVIŇ.

Jsme moc.... *jak se to říká?* Jó, sentimentální

10. září 2008 v 17:00 | Keira-san

Je to možný?
Možný je vážně všechno.
Myslím si, že jsem šťastná.
Ale proč mi to připadá jako moc silné slovo?
Protože pravdou je opak...

Je těžké říci "Ne" papouškovi s granátem v pařátku

3. srpna 2008 v 20:15 | Keira-san
Fakt děsně, ale přímo strašně mě bolí hlava...

No baby, no cry

15. července 2008 v 11:25 | Keira-san
Po včerejším velmi optimistickém heslu dne jsem se rozhodla, že se upíšu trochu více.
Ano, jsem zpět z tábora, v melancholické náladě civím do monitoru a stahuju si endingy z anime Bleach. Někomu se tahle hudba nelíbí, ale pro mě je svou zvláštností celkem líbívá...
Přišla jsem na spoustu věcí.
Na některé jsem myslela, když jsem šlapala na kole do neuvěřitelných krpálů a slunce mi přitom vypalovalo skrz ciklistickou helmu mozek z lebky.
Podle toho také ty myšlenky vypadaly.
Hodně se týkaly třeba smrti.
Pak šílenství. To bylo na dlouhé zamyšlení...
A nakonec jsem začala přemýšlet o tom, kde je asi nejbližší hospoda s kofolou.
Ach jo, jen se nenatáhnout do škarpy a neumřít na úpal.
 
 

Reklama